Poprvé sám na metalu

Vzpomínáte si, když jste poprvé šli spát bez svého plyšového medvídka? Nebo když jste poprvé jeli na kole bez přídavných koleček? Tak nějak jsem se cítil, když jsem poprvé vyrazil na metal bez svého kamaráda, který mi vždy dělá průvodce a říká mi "tohle je metal core", "tohle je death metal" a odpovídá na moje otázky (jako třeba "tohle je co?").

11. 5. 2018, Praha, Modrá Vopice
Skeletal Remains, Angelus Apatrida 

Španělská thrashmetalová stálice Angelus Apatrida se v Modré Vopici objevila v rámci svého turné, na kterém brázdí Evropu s úplně novým albem Cabaret de la Guillotine a v doprovodu Skeletal Remains (death metal, Kalifornie) a Trallery (thrash metal, Mallorca). Ve Vopici této trojici předskakovali ještě Centrate (thrash metal, Německo) a tuzemští Murder Inc. (thrash z Berouna). Vyrazit na metal byl spontánní nápad před desátou večer, takže jsem stihl jen Kosterní pozůstatky a Anděla bez státní příslušnosti.

Byv odkázán sám na sebe, zíral jsem soustavně do mobilu a četl si nejprve, co je to vlastně ten death metal. Skeletal Remains až překvapivě dobře odpovídali všem důležitým znakům, které jsem vygooglil: temný zvuk s hutnými spodky, rychlé bicí, náhlé změny, growl... Angelus Apatrida potom zase docela dobře zapadali do toho, co se píše o thrash metalu: přibyla kytarová sóla ve vysokém rejstříku, zpěv byl zpěvnější, celkový zvuk jasnější... Jestliže první zněli jako nasraný vznětový motor pohřebního vozu, druzí spíš jako sanitka, která veze pankáče s pálivou papričkou v zadku.

Více než jindy jsem si všímal diváků. Možná jsem v jejich výrazech hledal nějakou nápovědu, co se to kolem děje. Typické metalové publikum. Dívky se vyskytují převážně někde vzadu na okraji hlavního chumlu, možná proto, že zde se v dojemném kompromisu protínají jejich zóny komfortního poslechu metalu s touhami jejich chlapců prodrat se pod pódium. Někdy takové dvojice obklopují celé auditorium. Jiné dívky sedí nebo postávají v ústraní, obvykle tak, že - někdy smířeně, někdy poněkud otráveně - zezadu monitorují pohyb svého milého v kotli nebo na baru. Na první pohled to vypadá, že jen pár chudáků muselo vzít s sebou svoji drahou polovičku, ale ve skutečnosti některé ženy bedlivě naslouchají, možná dokonce vypadají naslouchat pozorněji než kterýkoliv muž kolem. Několik holek soustředěně sleduje dění na pódiu, pročež si našly místa, odkud je skrz dav přece něco vidět. Jedno děvče proto vylezlo na lavici, jiné ještě výš. Dívky možná dokonce více poslouchají a méně se hýbou, což se jeví být tak trochu v rozporu s rozšířeným přesvědčením, že ženy inklinují k tanci více než muži. Metal není tanec.

Škoda, že nedisponuji znalostmi, které by mi umožnily okomentovat větší stylové nuance obou kapel. Nebudu se ani pouštět na tenký led, abych mudroval o textech. A natolik metalově naivní posluchač nejsem, abych komentoval, že tomu není rozumět. To belcantu většinou taky ne.

Konečně mám pocit, že jsem se v metalu někam posunul. Být hozen do vody je někdy nejlepší způsob, jak se něco naučit. Děkuji M. za přípravu na toto vhození do vody.