Adventní Muff

V předvánoční době není nic lepšího než strčit ruce do rukávníku a vyrazit do Jazz Docku. Kapela Muff opět předvedla slušnou koledu.

20. 12. 2024
Praha, Jazz Dock

Ten večer hráli v Jazz Docku od 19 hodin Epoque Quartet, takže bylo možné si dát parádní kombo. Já jsem ovšem přišel až na desátou na Muff, abych tou kvalitní kulturou nebyl úplně zahlcen. Plný klub samozřejmě není pro Muff nic neobvyklého.

Začali "starší hitovkou", což byla podle mě skladba Městem z druhého alba. Pak šly nové věci: nejprve Kuna Finda (pokud jsem dobře rozuměl frontmanovi saxofonistovi Marcelu Bártovi a také hlasu ze samplu) klávesisty Jakuba Zitka. Používání nahrávek mluveného slova (často repetetivním způsobem) je jedním z důležitých prostředků kapely Muff a Jakuba Zitka jakou autora. Druhým klíčovým autorem kapely je Marcel Bárta. A ten sám sebe na koncertech jako autora u skladeb neuvádí, takže se dá leda implicitně předpokládat, co jsou jeho věci. To se tedy asi týká dvou následujících skladeb: Všechno bylo jinak a Orphanic. Další věc, "novější ploužák", byl příběh Pygmejů, kteří se "rozhodnou odcestovat z planety, protože si řeknout, že u to tady stačí". První set zakončila skladba Manzarek (Zitko) z alba Vol. 2.

Po pauze dali Mr. Elektrik (také z druhého alba), jednu z těch skladeb, ve kterých se pracuje s nahrávkou řeči. Zde se jedná o hlas Františka Křižíka, jak ho zachytil rozhlas v roce 1937. "Taky si uvědomte, že školní vysvědčení, třeba sebekrásnější, není všechno," říká Křižík studentům technických oborů, když je nabádá, aby nečekali, že jim společnost nabídne zaměstnání, jaké se jim líbí, nebo na které vystudovali. Bezmála devadesát let stará nahrávka tehdy devadesátiletého Křižíka zní, jako by mluvila k dnešku. Některé věci se nemění. Další byly dvě nové skladby Zóna plesu ("s podtitulem Dámská volenka") a Proces. Závěr druhého setu patřil skladbě Čaroděj z desky Fatalust (2019). Přidali Worksong 2147 z téhož alba.

Kytarista Jiří Šimek se v poslední době nechal někde slyšet, že už krabičkám neholduje tolik jako dřív. V jistém smyslu byl v kapele Muff vedle syntetických kláves Jakuba Zitka vlastně tak jako tak vždy on tím čistším či přirozenějším elementem - a to i v dobách, kdy rozmanité efekty přímo definovaly jeho kytarovou řeč. Nynější zvuk tak v kontextu zbytku kapely nepůsobí jako nějaká zásadní proměna, spíš vidíme, že jeho hra není na efektech postavena (kdyby to jako někdo ještě nevěděl...). Uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet, ale neuvidíme myslím Jiřího Šimka sedět s nohou přes nohu a pololubovkou. Roman Vícha na bicí a Jakub Vejnar na baskytaru mě bavili jako vždy.

O těch "nových" skladbách mluvil Marcel Bárta na začátku koncertu jako o věcech z nového alba. Dostaneme tedy snad brzy další balíček na doma i na cesty. Nicméně nejlepší je samozřejmě zajít si na Muff do klubu.