Vánoční elektrické šílenství Jiřího Šimka

Předvečer předvečera narození spasitele je ideální příležitost pro pořádnou nálož současného jazzu, obzvlášť pokud jde o neděli, kdy je těmto tendencím v Jazz Docku přáno, advent neadvent. Kytarista, kterého známe spíše jako toho, co stojí vzadu či stranou, tady stojí vpředu a jeho kytara je středem.

23. 12. 2018
Praha, Jazz Dock

V našem nevelkém rybníku současného progresivnějšího jazzu patří Jiří Šimek mezi nejvyhledávanější kytaristy. Skoupý na pódiový pohyb, ale o to výraznější v tom, co z jeho kytary leze, a to jak ve smyslu bohatsví zvukových efektů, tak ve smyslu rafinovaných sól, která leckdy drží zadky posluchačů tak tak na kraji židle.

Ovšem tento úděl sidemana je u Jiřího Šimka spíše zdánlivý. Myslím, že kapelu Muff dokonce  spoluzakládal. A už asi deset let má svoje vlastní trio - s bubeníkem Danielem Šoltisem a basistou Rastislavem Uhríkem. Teprve na začátku roku 2018 však vydal první desku s názvem Electric Madness. Koncert, o němž se tu teď bavíme, byl eponymní. Podobně jako na albu se zde k trojici přidal Martin Brunner na klávesy, na baskytaru jsme mohli slyšet Jana Jakubce (asi stálá Uhríkova alternace, včetně samotné desky, kde dle informace vydavatele vystupují oba) a byl tu ještě navíc Jan Horváth na perkuse (asi nová akvizice).

Jestliže zde tedy máme Jiřího Šimka v popředí, je tu něco jinak, než jak ho známe odjinud? Řekl bych, že kytara byla opravdu centrem pozornosti, dokonce i vedle klávesových nástrojů Martina Brunnera. Víc než jinde se ukazuje Šimkova všestrannost, respektive tady to máme všechno hezky přehledně vedle sebe. V různých uskupeních vlastně tento kytarista představuje docela rozličné polohy, ale až zde máme takovou pěknou paletu přímo před nosem. Nikoliv pestrost za každou cenu a ne ve všem. V kapele Muff například rozhodně pracuje více se zvukovými efekty. V Elektric Madness přenechává podobné výstřednosti klávesám a najednou si všímáme, jak umí pojmout pořádnou kytarovku. Hlásí-li se Šimkovo Trio na svém profilu na Bandzone ke crossover-jazzu, pak ony aspekty, které něco překračují a které něco s něčím kříží, jsou právě odvislé od kytary. Řekli byste, že žánrové kategorie nemají v této oblasti a v této době valný význam, ale sama kapela se k tomu do určité míry hlási, třeba při propagaci koncertů, a někde je to zcela přímočaré, jako ve skladbě Play Country:

Pokud jde o témbrové excesy a zvukové experimenty, našli jsme je tedy spíše v klávesách Martina Brunnera. Měl pro tyto účely k ruce i Moog a hojně ho využíval. Kde jsou ty časy, kdy Brunnerovi křídlo zvonilo libozvukem a kdy patřil k těm nejkonzervativnějším z progresivních. Pro tento večer zůstal klavír zahalen a vše se odehrávalo elektricky, ostatně to je takový nový převlek tohoto klavíristy - či raději teď už "klávesisty". Neřekl bych, že se nějak drasticky proměnil jeho styl, spíše se posunul v důsledku jiného zvuku. V jistém smyslu se tedy snoubí docela konzervativní hraní s docela odvážným zacházením s témbrovými prostředky. Osobně jsem velmi zvědavý, kam tyto experimenty Martina Brunnera zavedou. Jeho skladbu Levels of Life, kterou hraje se svým kvartetem (možná trochu jako vlajkovou loď svého nového zvuku), jsme si mohli poslechnout v podání Šimkova ansámblu:

Brunnerova skladba nebyla jediným sáhnutím mimo album Electric Madness. Zazněly starší věci tria, například Libanon, dále Smells Like Teen Spirit od Nirvany, čehož se chopili opakovaně už v minulosti. Zahráli také skladbu Seven baskytaristy Jana Jakubce a měl jsem takový dojem, že jenom tady se basa nějak více emancipovala (na druhou stranu proč by se měla basa pořád emancipovat). A když vánoční koncert, tak také Jak jsi krásné neviňátko:

Něco drobek negativního na závěr: zvuk se mi zdál trošku nevyvážený. Málo jsem slyšel klávesy, více by se snesla i basa. Kytara opravdu dominovala. Ale že by mi to zas tak moc vadilo, to tedy ne.

A ještě jedna závěrečná poznámka - a nevím teď, jestli se mi to opravdu jenom nezdálo: přišlo mi, že Jiří Šimek se na pódiu více hýbal. Jako frontman asi musel více reagovat na ostatní členy kapely a nebýt tak přikovaný ke hmatníku. Ovšem tuto svoji tezi budu muset ještě ověřit. Na tuhle kapelu - nejen proto - zajdu rád znova, stejně jako na její členy v jiných formacích.