Nedělní jazzová dvojkombinace s příchutí bopu

Když vyrazíte v neděli na devátou na koncert do Jazz Docku, může se vám stát, že cestou ještě stihnete od půl osmé v Divadle Inspirace nedělní koncert studentů katedry jazzové hudby HAMU (Hudební fakulty Akademie múzických umění).

20. 5. 2018
Praha, Divadlo Inspirace; Praha, Jazzdock

Koncerty jazzové katedry v Divadle Inspirace jsou akorát tak dobré k tomu, aby zacpaly pusu všem, kteří tvrdí, že kvalitní jazz nelze najít zadarmo. Styl i úroveň těchto vystoupení se velmi různí, je to ovšem tím, že jednotlivé koncerty mají také velmi různá poslání. Pokud jde o bakalářské koncerty, pak očekávejme spíš jazzovou abecedu než svébytné umělecké projekty. Jako se studenti vážné hudby nevyhnou Bachovi nebo Beethovenovi, neobejde se výchova jazzového muzikanta bez nekonečného ojíždění standardů. Mladí hudebníci, kteří vesměs inklinují k jiným směrům jazzu, mají prokázat, jak zvládli základní nezbytnou disciplínu.

Bakalářský koncert klavíristy Ondřeje Valenty vyzněl přesně v tomto smyslu. Klavíristův pedagog Vít Křišťan rozhodně nečíhal, jestli hrají správné akordy nebo jestli se povedou efektní klubová sóla. Hudebníci před svými přáteli, kolegy a pedagogy spíše dbají ukázat, že jejich sóla (a vůbec celý projev) mají hlavu a patu. Valenta, zdá se mi, zahrál přesně v tomto smyslu, nepředváděl se. Na basu hrál energicky Luan Gonçalves, na kytaru decentně přizvukoval Jan Lacina, za soupravou seděl Petr Nohavica.

Cíl výpravy byl ale Jazz Dock a trumpetista Michal Gera se svým kvartetem. I tady se hrály (v první půlce) standardy, zde to však ono efektní klubové hraní už bylo. Pro publikum hrál hlavně kytarista Petr Zeman, jeho zkreslený zvuk a rychlá špinavá sóla tvoří jeden ze svérázných rysů kapely. Extravagance jeho kytarové hry se skoro blížila extravaganci jeho vzezření - držák na smartphone na hlavě kytary místo ladičky jsem snad v životě neviděl, člověk se pořád učí... V efektnosti hry se Zemanovi vyrovnal bubeník Jiří Stivín mladší svými rychlými hlučnými sóly. Oba však ve své hře ukázali velmi široké spektrum charakterů, které jim jdou. Prakticky stejný prostor pro sóla dostával - což nebývá zvykem - i basista Vítek Švec se svým famózně nazvučeným kontrabasem. Dvojzvuky mu nehučely (co slyšíme obvykle na koncertech z dvojhmatů v kontrabasových sólech?), vše znělo hezky zřetelně, skoro jako na baskytaře - další charakteristický rys tohoto bandu. Se zvukem citlivě pracují všichni členové kapely, včetně Michala Gery (dusítko, křídlovka...). Druhá polovina koncertu patřila Zemanovým a Gerovým kompozicím.

Pojítkem obou koncertů byl kromě standardů také bebop. Studenti na HAMU zařadili (možná tak trochu povinně?) i věci od Charlieho Parkera, Gerova kapela pak bopovou příchuť svým zvukem prozrazuje okamžitě (a není to jenom tím, že hrají rychle). Z různých vlivů, ke kterým se toto uskupení hlásí, je na prvním místě "post-bebop mainstream jazz".