Dvorského nové trio starých známých

Trojka Dvorský, Mácha, Slavíček není nic nového, ale jejich nové trio trochu nové je.

24. 7. 2022
Praha, Jazz Dock

Petr Dvorský je taková jistota českého jazzového kontrabasu. Když ho někde na koncertě vidíte, je to hned, jako když vám přijdou do pokeru slibné karty. Tento neskutečně zkušený sideman je absolventem Konzervatoře Jaroslava Ježka, ale jeho sametová hra prozrazuje i klasické kontrabasové školení. A teď se poprvé představuje jako kapelník, leader "nového" tria - uvozovky proto, že je tvořeno hudebníky, kteří spolu hrají prakticky od začátku kariéry. S klavíristou Stanislavem Máchou a bubeníkem Jiřím Slavíčkem tvořili na začátku 90. let (ještě jako úplní cucáci) The Four se saxofonistou Karlem Růžičkou mladším. Nyní předstupují s novým - jak se dneska říká - projektem, který ale tedy obnáší absolutně sehrané trio. Jeho posláním bude také prezentovat autorsky kapelníka Dvorského.
Nicméně v Jazz Docku vykopli No Moe od Sonnyho Rollinse, následovala Del Sasser od Sama Jonese a pak Speak Low z muzikálu One Touch of Venus od Kurta Weilla. No a pak tedy konečně došlo na nějakou Dvorského autorskou věc, konkrétně na Lederer Blues, věc dedikovanou Jazz Docku a Vladimíru Ledererovi, tvůrci tohoto jedinečného jazzového klubu.
Dále zazněla skladba Karla Růžičky staršího, kterou Dvorský uvedl jako hommage, potože Růžička to prý nenahrál a leader večera měl tu čest to s ním hrát, než legendární jazzový klavírista a skladatel zemřel.
Před pauzou zahráli bebopovou pecku Tricotism od Oscara Pettiforda.
První věc druhého setu, You Are My Sunshine, uvedl Petr Dvorský v tom smyslu, že zatímco v prvním setu byly dvě skladby, které napsali basisti, tahle teda jako není od basisty, ale hrával ji Ray Brown. No a potom se pokračovalo dalším šlágrem, Answer Me, (Oh) My Love.
Pak byly nějaké další dvě věci, nevím jaké - nikoliv proto, že by to nestálo za nic, ale prostě si nevzpomenu. Vím jen, že pak bylo I've Never Been In Love Before.
Přídavek?
Petr Dvorský je ve svém trium trochu jako na úvodní fotografii. Není sice nějvíc vidět (respektive slyšet), ale stojí úprostřed obrazu (respektive hudby). Zatímco fotografie je takto vyjevena fotografem, který si nezaslouží peníze, Dvorského trio tuto konfiguraci střílí záměrně a spadá do kategorie kapel se středně exponovaným basákem-kapelníkem, resp. do kategorie, v níž si basista bere dost prostoru pro sóla, ale ne příliš.
Autorsky toho nebylo moc - zatím? Nebo to tak má být?
Toto "nové" uskupení vykazuje moderní pojetí jazzu, nijak zvlášť progresivní, spíše konzervativní, ale nikterak zaprdlé. Někdy bych na to zase zašel.